Články a postřehy » Co je to vlastně vděčnost?

Jak bereme život automaticky, bez vidění zázraků, které nám přináší každičký okamžik našeho života.

Co je to vlastně vděčnost?

 

Naučili jsme se proplouvat našimi životy jen s tím, co vidíme, ale nedíváme se, co se děje pod povrchem našich životů.

A přitom je život tak úžasný, tak zázračný a tak pestrý.

Když se začneme na svůj život jinak dívat, začneme používat své oči a to i ty vnitřní, tak uvidíme zázraky a rozmanitosti, barvy, vůně a chutě, které jsme třeba ještě nepoznali a neochutnali.

Dívat se častěji do nebe a pozorovat jen tak hvězdy, nádherný měsíc ukrývající se za okouzlující mraky, oblohu plnou tajemství až se tají dech.

Udivovat se nad tím, jak planety, slunce, měsíc nikam nespadnou a ladně si žijí své životy v dokonalé harmonii s ostatními.

Zavřít oči a nechat se ovívat vánkem nebo i větrem čechrajícím naše vlasy a být jen tak  být v  jeho proudu, nechat se ovívat touto energií a vnímat sílu, teplo nebo chlad.

Nastavit tvář dešti a vnímat kapky, které spadají po tváři.

Slunci nastavit tělo a cítit teplé paprsky a nechat prozářit každičký kousíček těla.

Chodit bosky po Zemi a vnímat každý kamínek i  trávu. Jak úžasné je chodit v louži, blátě, sněhu nebo písku.

Jaký zázrak je se napít čisté vody ze stádánky v lese nebo omýt svůj obličej a vnímat i její vůni.

Zaposlouchat se do všech zvuků kolem nás, které jsou naši součástí a které obyčejně neslyšíme.

Poslouchat kolik ptáčků zpívá, kolik lidí si zrovna povídá, kolik melidií se vzájemně prolíná.

Začít vnímat vůně. Jen tak začít cítit prostor kolem sebe a nechat působit tento zázračný dar.

Jak krásné je dotýkat se všeho a všech. Vnímat tvary, jemnost, hladkost, drsnost , teplo nebo chlad.

Všechno, úplně všechno na co se zaměříme je darem.

Největším darem je však život sám. Je jedinečný, úžasný, dokonalý a my máme možnost ho prožívat jak uzáme za vhodné, jak nám to vyhovuje, jak chceme a jak toužíme.

Vnímejme  proto každičký okamžik jako posvátnost ve které jsme i my jeho součástí.